Ve svém medailonku píšete, že jste se do divadla vlastně zamiloval nešťastnou náhodou. Pamatujete si, kdy vám došlo, že právě divadlo bude hrát ve vašem životě tak zásadní roli? A byla to opravdu nešťastná náhoda?
Tak mladý člověk do toho jde s tím, že chce zpívat, tančit, šermovat, stepovat, být úspěšnej, vydělávat tím peníze… Až časem pochopí, že to divadlo po něm chce celou jeho duši a že to nakonec bude dělat rád a klidně zadarmo a od rána do večera, protože to potřebuje k životu jako takovému. Pro mě je to normálně stockholmský syndrom! Divadlo mě uneslo, vyrvalo mě z mého klasického života a teď ho za to ještě miluju…
Mezi vaše koníčky patří dřevořezba, paragliding nebo vlastní hudební tvorba. To je docela pestrá kombinace. Kdybyste měl možnost na celý měsíc zmizet z divadelního světa a věnovat se jen jediné z těchto vášní, která by vyhrála?
Chtěl bych dělat úplně všechno! Takže bych zas nic neudělal. To je jasný. Akorát by mi vždycky kolem šesté večer najížděla panická ataka, jestli to mám dobře zapsaný, že mám volno.
Vaše dvě dcery si už také vyzkoušely divadelní jeviště, dokonce jste si společně zahráli v muzikálu Winton. Jaké to pro vás bylo? A projevují holky zájem vydat se ve vašich stopách, nebo mají zatím úplně jiné sny?
Holky jsou holky a je důležité, aby prožívaly hlavně „obyčejný“ život. Sledujeme, co je baví, a snažíme se to podpořit a moc jim nepřekážet. Hrát s nimi v divadle je bezva.

Každá nová role je jako začínat odznova
Za role v muzikálech Hair a Jekyll a Hyde jste získal dvě Ceny Thálie. Jsou to přitom postavy, které od herce vyžadují velmi odlišný přístup. Která z vašich dosavadních rolí pro vás byla nejtěžší a proč?
Nejtěžší je vždy ta, kterou máte před sebou poprvé na stole ve scénáři a víte o ní úplný prd. Takže úplně každá. Okolnosti a přístup jsou vždy zcela stejné. Máte pocit, že začínáte vždy úplně odznova, že jste trapné nemehlo, že se to nikdy nenaučíte, že je to zbytečně těžké a že to nikdy nestihnete. A je jedno, jestli je to Ferda Mravenec, nebo Hamlet, nebo Jekyll a Hyde.
Městskému divadlu Brno jste věrný už více než dvacet let. Co vás tam tak dlouho drží? A lákalo vás někdy všechno změnit a vydat se úplně jiným směrem?
Drží mě tam skvělá práce, skvělé divadlo, skvělé tituly, skvělý kolektiv, skvělé město, skvělá poloha a rodina. Ano, ta dobrodružná úvaha uplatnit se v naprosto jiném oboru mě velice láká… Například rentiéra a sběratele umění bych si tak představoval.
Od diváka k hlavní roli v Monte Cristo
Prozradil jste, že Monte Cristo byl vůbec první muzikál, který jste viděl naživo. Pamatujete si dodnes obrovskou loď i Daniela Hůlku v pevnosti If. Co vás tehdy na představení tak uchvátilo? A dokázal jste si tenkrát vůbec představit, že jednou budete stát na stejném jevišti ve stejné roli?
Každý zdravý kluk na světě chce být Monte Cristo a každý zdravý herec chce takovou postavu hrát. Aspoň teda v mém světě. Děkuju, že můžu a že jsem se přepracoval až k němu, k tomuto hlavnímu hrdinovi jednoho neuvěřitelného příběhu, který má v sobě krásné poselství. Mířil jsem k němu přes všechny životní peripetie už z toho sedadla, ze kterého jsem ho poprvé uviděl.
Dnes se v roli Hraběte Monte Cristo střídáte právě s Danielem Hůlkou, pro kterého byla titulní postava původně napsána na tělo a který se zároveň podílí na režii. Jaká je vaše společná spolupráce? A dal vám Daniel nějakou radu, která vám při přípravě role utkvěla v paměti?
Řeknu vám o Danovi tajemství. Dan pochybuje a naslouchá… Což je ta nejzdravější kombinace a to nejlepší znamení, že ta spolupráce má smysl. Mnoho lidí v jeho pozici by se dokázalo tvářit, že je vše hotové, jasné, prověřené a jednoduché. Ale pod jeho rukama se Monte Cristo rodí odznova a moc dobře.

Za svou kariéru jste ztvárnil mnoho výrazných a komplikovaných postav. Čím je pro vás Edmond Dantès jiný? Je v jeho příběhu něco, co vás jako herce obzvlášť přitahuje?
Edmond Dantès je v našem představení tak trochu vypravěč svého vlastního příběhu. Taky má své mladší já, takže Edmonda hrají najednou dva herci. Role Monte Cristo je poměrně statická, což znamená, že je mu odebrána možnost lítat po jevišti zleva doprava a trhat kulisy. A to je vždy těžší, když to herec takzvaně musí „ustát“. Vyžaduje si to absolutní koncentraci a absolutní odevzdání, aby všechno předal skrz svůj hlas a skrz svoje vlastní vnitřní přesvědčení, které musí být přenosné a fungovat na rozloze celého prostoru jeviště a hlediště Kongresového centra… Teď jsem se trošku lekl, ty brďo.
Edmond Dantès se z mladého zamilovaného námořníka postupně promění v muže posedlého pomstou. Která z těchto jeho podob je vám osobně bližší? A dokážete některá jeho rozhodnutí pochopit?
Chápu všechna jeho rozhodnutí. To je ten krásný rozpor. Všichni mu spravedlivou mstu přejí a zároveň mu přejí, aby se dokázal nemstít a žít přesto, přes všechno, ve štěstí a lásce. A teď jak z toho ven? Málokdy se do toho dá zasáhnout a takového člověka vyléčit. Musí si tím projít a ta cesta je vždy brutální.

Vaším domovem je Brno, ale kvůli muzikálu Monte Cristo pravidelně dojíždíte na zkoušky do Prahy. Už jste někdy přemýšlel, kolik kilometrů vlastně kvůli téhle roli najezdíte? A co vám pomáhá zvládat tak náročný program?
Už to ani nepočítám. Tohle je docela náročný… Hlavně v dnešním provozu. Někdy je to reálná únikovka dostat se z bodu A do bodu B. Hodně mi pomáhá rodina a mé blízké okolí už jenom tím, že s tím počítá, že to mám teď takhle. Sám se snažím být v co největším klidu a řešit opravdu jenom to, co je třeba.
Monte Cristo se vrací po více než čtvrtstoletí a pro mnoho diváků je spojený se silnými vzpomínkami. Co byste jim vzkázal jako nový představitel hlavní role? A na co by se podle vás měli v nové inscenaci nejvíc těšit?
Na to se dá říct jenom jediné, ať si své vzpomínky přijdou oživit, určitě nebudou zklamáni. My pro to uděláme maximum. Je to úžasný příběh, který přenesli na jeviště Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hes a Josef Bednárik. Kdo to nechce zažít, je přece blázen. 🙂