Kamila Nývltová v rozhovoru prozradila, jak zvládá mateřství skloubit s náročnými divadelními zkouškami, jakou roli v jejím životě hraje partner Eddie a proč jsou pro ni některé scény v Monte Cristo natolik emotivní, že má při jejich zkoušení slzy na krajíčku.

Letos v březnu se vám narodila dvojčátka Jasmínka a Elianka. Jak vám změnila život a co vás na mateřství nejvíc překvapilo?

Obrátily nám život vzhůru nohama úplně ve všem, ale tím nejkrásnějším možným způsobem. Najednou už člověk nepřemýšlí jen sám za sebe, všechno se točí kolem dvou malých človíčků, které milujete víc, než jste si kdy dokázali představit. Mateřství mě naučilo obrovské trpělivosti, pokoře a také tomu, že ne všechno musí být vždycky dokonalé. (smích) Nejvíc mě asi překvapilo, kolik lásky se do člověka vejde. A také to, že i když jste unavení tak, že byste nejraději usnuli ve stoje, jeden úsměv vašich dětí dokáže všechno změnit. Je to ta nejkrásnější, ale zároveň nejnáročnější role mého života.

V jednom z rozhovorů jste s humorem přiznala, že jste s partnerem Eddiem měli občas problém holčičky rozeznat, zvlášť v noci. Už je bezpečně poznáte i potmě, nebo se vám stále podaří nějaká vtipná záměna?

Na začátku to byla opravdu docela zábava. (smích) Holčičky byly tak podobné, že jsme si občas nebyli jistí, kterou zrovna držíme v náručí. Dokonce jsme jim proto už poměrně brzy nechali dát náušničky, aby měla každá jiné a my je dokázali lépe rozeznat. (smích) Dnes už se začínají pomalu odlišovat, každá má trochu jiné výrazy a grimasy. Ale pořád máme situace, kdy tápeme. Třeba když jim nasadíme čepice, tak jsme zase úplně ztracení a nevíme, která je která. Takže ještě rozhodně nejsme stoprocentní! (smích)

S  Eddiem jste velmi aktivní na sociálních sítích a vaše společná videa mají často pořádnou dávku humoru. Kdo z vás je doma větší komik? A stává se, že se kvůli natáčení někdy i pohádáte?

Jednoznačně Eddie! (smích) On si ze sebe dokáže udělat srandu opravdu za každé situace a vůbec mu to nevadí. Naopak má strašně rád, když se lidé smějí, a právě proto naše videa tvoříme. Chceme, aby se u nich lidé pobavili, zasmáli a třeba na chvíli zapomněli na každodenní starosti. Myslím, že je v dnešní době strašně důležité umět brát život s lehkostí a nadsázkou.

Musím také přiznat, že většinu scénářů vymýšlí právě Eddie, protože je v tomhle opravdu kreativní. Pak se o všem společně poradíme, doladíme detaily a proměníme se v herce. (smích) Je to pro nás hlavně velká zábava a společně strávený čas. A jestli se někdy kvůli natáčení pohádáme? To samozřejmě ano, to by ani jinak nešlo! (smích) Ale vždycky to nějak ustojíme a nakonec se tomu společně zasmějeme.

Kromě zpívání je vaší velkou vášní pečení, kterému se věnujete i pod vlastní značkou Na plech s Kamilou. Najdete si při péči o dvě malé holčičky ještě čas upéct něco jen tak pro radost?

Pečení je pro mě něco, co mě provází už spoustu let a je to taková moje forma relaxace. Když mám čas a prostor, moc ráda se zavřu do kuchyně, pustím si hudbu a něco vytvořím. Přiznávám ale, že s dvěma malými holčičkami je to teď trochu náročnější. (smích) Dříve jsem si mohla naplánovat, že budu celé odpoledne péct, dnes musím být připravená, že mě od těsta kdykoliv odvolají dvě malé princezny.

Na druhou stranu se těším, až jednou budou holčičky stát se mnou v kuchyni, pomáhat mi a společně budeme péct naše rodinné recepty. To bude teprve krásné!

Ze zkoušky muzikálu Monte Cristo

Muzikál, který změnil dětský sen ve skutečnost

Na muzikálu Monte Cristo jste byla jako malá holčička dokonce třikrát a znala jste všechny jeho písničky nazpaměť. Vzpomenete si, co vás na něm tehdy tolik uchvátilo?

Monte Cristo pro mě byl už jako pro malou holčičku naprosto výjimečný zážitek. Uchvátila mě především nádherná hudba, velkolepost celého představení, kostýmy, příběh a emoce, které z jeviště vyzařovaly. Bylo to něco, co jsem do té doby nezažila. Pamatuji si, že jsem si potom doma zpívala jednotlivé písničky a přehrávala si v hlavě celé scény. Už tehdy jsem muzikál naprosto milovala a ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu jeho součástí.

Dnes v tom samém muzikálu ztvárňujete Mercedes, jednu z hlavních ženských postav. Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že jste tuto roli získala?

Moje první reakce byla obrovská radost, dojetí a také takové příjemné nevěřící překvapení. Když jsem si uvědomila, že budu součástí právě tohoto muzikálu, který pro mě tolik znamenal už v dětství, bylo to opravdu silné. A samozřejmě se mi vybavila ta malá holčička, která seděla v hledišti, sledovala představení s otevřenou pusou a znala všechny písničky nazpaměť. Kdybych jí tehdy řekla, že jednou bude stát na tom samém jevišti a hrát jednu z hlavních postav, asi by mi nevěřila. Je to pro mě jeden z těch okamžiků, kdy si člověk uvědomí, že některé dětské sny se opravdu mohou splnit.

Za svou kariéru jste ztvárnila Aidu, Kleopatru, Angeliku a řadu dalších výrazných muzikálových postav. Čím je pro vás Mercedes výjimečná?

Mercedes je pro mě výjimečná hned z několika důvodů. Samozřejmě je tam ten obrovský osobní rozměr, protože Monte Cristo byl můj dětský sen. Ale zároveň je Mercedes nádherná ženská postava, která v sobě nese obrovskou sílu, lásku, věrnost, bolest i životní zklamání. Není to jen žena, která čeká na svou životní lásku. Je to žena, která musí udělat velmi těžká rozhodnutí, přijmout osud a najít sílu jít dál. Právě její lidskost a emoce mě na ní tolik baví. Myslím, že každá herečka si v takové postavě může najít něco ze sebe a já se na tuhle cestu moc těším.

Ze zkoušky muzikálu Monte Cristo

Když se na jevišti probouzejí skutečné emoce

Mercedes prožívá velkou lásku, ztrátu i těžká životní rozhodnutí. Která scéna nebo píseň z Monte Crista je pro vás při současných zkouškách nejemotivnější a proč?

Pro mě je jednoznačně nejsilnější scéna, která se jmenuje Naše slavnost, a právě s ní je spojená i píseň Náš sen, která je mou nejoblíbenější. V této chvíli Mercedes po dvaceti letech znovu potkává svou životní lásku. Zjišťuje, že Edmond, kterého považovala za mrtvého, se skutečně vrátil a je naživu. Dokážu si jen těžko představit, jak obrovský emocionální zmatek v tu chvíli musí prožívat. Najednou se jí vrací všechny vzpomínky, city, bolest i naděje, které v sobě tolik let potlačovala.

Musím přiznat, že je pro mě tahle scéna náročná i po herecké stránce. Při zkoušení se mi už několikrát stalo, že jsem měla na krajíčku a chtělo se mi plakat. Člověk si v takové chvíli začne promítat i vlastní životní situace a silné okamžiky. Je tam tolik emocí a myšlenek, že je pro mě někdy těžké se úplně zklidnit a udržet je pod kontrolou. A právě to je na té scéně nádherné, ale zároveň náročné.

V příběhu hraje důležitou roli také Albert, syn Mercedes. Jaké je pro vás zkoušet společné scény s dětskými představiteli malého Alberta? Vnímáte je teď, když jste sama maminkou, trochu jinak?

Je to moc krásné a zároveň trochu jiné než zkoušet s dospělými kolegy. Děti mají v sobě přirozenost, bezprostřednost a určitou opravdovost, kterou někdy my dospělí už trochu ztrácíme. Navíc je pro mě teď mateřství úplně novou životní zkušeností, takže se na vztah Mercedes a jejího syna dívám zase trochu jinýma očima. Najednou si některé situace dokážu představit mnohem intenzivněji. Je to pro mě velmi hezká součást celého zkoušení.

Mateřství, péče o dvě malé holčičky a přípravy tak velkého muzikálu musí být pořádná organizační výzva. Jak se vám daří všechno skloubit? A kdo je vaším největším pomocníkem, když vyrážíte na zkoušky?

Je to opravdu velká logistická operace! (smích) Myslím, že kdybych měla všechno zvládat sama, vůbec bych si nedokázala představit, že se to dá. Mám ale obrovské štěstí na partnera Eddieho, který je mi velkou oporou a do péče o holčičky se zapojuje naplno. Velkou pomocí je samozřejmě i rodina. Bez nich by to bylo mnohem náročnější. Snažíme se všechno plánovat, ale u dvou malých dětí člověk rychle pochopí, že žádný plán není stoprocentní. (smích) Někdy odjíždím na zkoušku s pocitem, že jsem zvládla úplně všechno, a jindy mám pocit, že jsem zapomněla polovinu věcí doma. Ale myslím, že tohle zná spousta maminek. Jsem moc vděčná, že můžu dělat práci, kterou miluji, a zároveň být mámou dvou úžasných holčiček.

Když jste jako malá holčička poprvé viděla muzikál Monte Cristo, natolik vás uchvátil, že jste na něj šla ještě několikrát a znala všechny písničky nazpaměť. Možná teď v hledišti budou sedět další děti, které tento muzikál okouzlí stejně jako tehdy vás. Co byste jim vzkázala?

Řekla bych jim, ať si ten zážitek užijí naplno, nechají se unášet hudbou, příběhem a emocemi a hlavně ať se nikdy nebojí snít. Já jsem byla kdysi přesně taková holčička, která seděla v hledišti, obdivovala umělce na jevišti a ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu stát na jejich místě. A dnes se mi ten sen splnil. Chtěla bych jim vzkázat, že sny nejsou od toho, aby zůstaly jen v naší hlavě. Když člověk něčemu věří, jde si za tím a je ochotný pro to pracovat, může se stát spousta krásných věcí. A třeba jednou bude někdo z nich stát na jevišti a vzpomínat na den, kdy poprvé viděl Monte Crista.