Od světových operních scén k novým hereckým výzvám

Za svou kariéru jste vystupoval na divadelních scénách v Evropě, Japonsku i Spojených státech. Je nějaký zážitek ze zahraničního angažmá, na který nikdy nezapomenete? Ať už krásný, nečekaný, nebo třeba opravdu vtipný?

Když jsme hráli Netopýra v Japonsku, tak se mi povedlo ve druhém jednání, při vyprávění příběhu o tom, proč se mi říká doktor Netopýr, se trochu utopit v němčině a část textu jsem přeskočil. Tím pádem se musely přeskákat i japonské titulky a diváci se nedozvěděli základní klíč k celému představení.

Asi nejsilnější vzpomínka ze zahraničí je můj záskok ve Francii v opeře Z mrtvého domu od L. Janáčka. Roli Šiškova, což je vlastně největší role v inscenaci, jsem se naučil za 3 dny, uspěl, a tím si otevřel pravidelné hostování v Nantes na 5 sezón.

Kromě zpívání a herectví se věnujete také režii. Kde se cítíte více doma, na jevišti jako interpret, nebo v hledišti jako režisér, který má pod kontrolou celé představení?

Obě polohy miluju a rád je střídám, abych si odpočinul od jedné či druhé.

Na divadelních prknech působíte už několik desetiletí a máte za sebou desítky nejrůznějších rolí. Dokáže vás ještě nějaká role překvapit nebo dostat do situace, kdy si řeknete, že se musíte naučit něco úplně nového?

V mém věku mě neskutečně baví vyhledávat výzvy, na kterých se naučím něco nového. Cítím se při tom jako na začátku kariéry. Ať už se to týká jevištní práce, režie, filmování nebo dabingu.

Herectví jako odpočinek od režie

V muzikálu Monte Cristo ztvárňujete postavu otce Dantèse. Jedním z nejsilnějších okamžiků vaší postavy je scéna, kdy na smrtelném loži přijímá návštěvu Mercedes s malým Albertem. Co se podle vás v otci Dantèsovi v tu chvíli odehrává?

Beznaděj a touha setkat se se synem alespoň v nebi.

Zkouška muzikálu Monte Cristo

Za svou kariéru jste odehrál řadu dramatických, ale také komediálních rolí. Co je vám osobně bližší? Rozesmát plné hlediště, nebo diváky dojmout tak, že by bylo slyšet spadnout špendlík?

Nemůžu říct, že by mi něco z toho bylo bližší. Snažím se vždycky o dobré divadlo, a pokud publikum rozesměju nebo rozpláču, obě emoce jsou pro mě stejně silné.

Jste také zkušený režisér, který má za sebou desítky inscenací. Dokážete při zkouškách muzikálu Monte Cristo úplně vypnout své režisérské uvažování a soustředit se pouze na vlastní postavu? Nebo se občas přistihnete, že sledujete celé představení i očima režiséra?

Já se vždycky těším na to, že když zkouším nějakou postavu, mohu se věnovat jen sobě a odpočinout si od režie a řešení tisíce věcí. Teď zrovna při zkouškách Monte Cristo odpočívám, protože mám za sebou režii a těžké zkoušení činohry Petr Pan, který se zvrtnul na Kladně.

Samozřejmě, že když se dívám během zkoušek na ostatní kolegy, tak mě občas nějaké řešení herecké situace napadne, ale pokud se mě nikdo nezeptá, tak mlčím. Nechci zasahovat do práce skvělého režijního týmu Monte Cristo.

Za svou kariéru jste se podílel na mnoha velkých operních i muzikálových projektech. Čím je pro vás Monte Cristo výjimečný? A proč by podle vás tento příběh měli zažít i diváci, kteří původní inscenaci nikdy neviděli?

Jsem už několik let členem komise Cen Thálie pro muzikál, operetu a jiné hudebně dramatické žánry a mám docela velký přehled o všech muzikálových inscenacích u nás. A myslím si, že Monte Cristo bude výjimečný a že každý milovník muzikálu, a nejen muzikálu, prostě dobrého divadla, by ho měl vidět.